Když se řekne mimozemšťan, v myslích mnoha let se vytvoří asociace zeleného Marťana nižšího vzrůstu s tykadly. Ačkoliv se v podstatě jedná o humanoida (bytost podobnou člověku), nemá tato představa žádné racionální opodstatnění - a co je důležitější, ani žádné svědectví či důkazy mluvící ve prospěch zelených mužíčků.. Dobře zdokumentované případy, ve kterém někdo viděl skutečně zeleného mimozemšťana, by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Mnohonásobně více svědků hovoří o Šedých - jak název napovídá, jedná se o bytosti šedé barvy a malého vzrůstu. Obvykle mají útlé, skoro by se chtělo říci zakrnělé, tělo a naopak velmi vyvinutou mozkovou oblast a mandlovité oči. Ať už mají jakoukoliv podstatu, je jasné, že se nejedná o člověka.
Rád bych se ale dostal ke skutečnosti, o které mnoho lidí tuší jen málo - s velkým počtem pozorování UFO a únosy do UFO je spojena i posádka stroje, která vypadá téměř jako normální lidé.
Setkání, ve kterých svědek popisuje lidskou posádku UFO, existuje překvapivě velké množství.
________________________________________________
V jednom případě svědek popsal 'technika', který stojící létající talíř před odletem opravoval (Eddie Laxson, 1966). V dalších případech na svědky z vznášejícího se UFO mávaly rozeznatelné postavy lidí(William Gill, 1959), jiný svědek viděl lidské postavy přes okénka obří mateřské lodě a další svědek dokonce viděl dvojici uniformovaných osob, které vystupují z létajícího talíře aby nasedly do auta a odjely (tyto případy naleznete v předchozích článcích).
Kontroverzní jsou svědectví, která podal George Adamski. Popsal v nich vesmírné bratry, humanoidní bytosti, které údajně chtějí varovat lidstvo před hrozící katastrofou, a dokonce popsal i cestu létajícím talířem, na jehož palubu ho mimozemšťané vzali.
Asi nejznámější případ únosu do UFO je setkání, které prožil manželský pár Betty a Barney Hill. Prakticky ve všech článcích o tomto setkání jsou zmíněni malí humanoidi, jen v menším množství se ale dozvíte, že na palubě létajícího talíře, do kterého byli uneseni, byl dle svědectví také člověk v uniformě, o kterém Barney Hill řekl, že vypadal jako německý nacista (v uniformě).
________________________________________________
V jiném - velmi bizarním - příběhu popsal Australan Peter Khoury, jak byl unesen do UFO a následně donucen k pohlavnímu styku s mimozemšťankou. Bytost působila téměř lidsky, měla dlouhé blond vlasy a normální tělesné proporce kromě nepřirozeně velkých očí. Khoury celý průběh únosu popsal i s pikantnostmi - tři dny po únosu prakticky neustále dávivě kašlal a prvních šest hodin po únosu měl nepolevující (a velmi bolestivou) erekci.
Celý příběh působí jako naprostý nesmysl, Khoury ale získal vlas této mimozemské bytosti. DNA analýza prokázala, že vlas (extrémně tenký a prakticky bezbarvý) je velmi netypický a shoda v rozlišovacích znacích byla při srovnání mezi desetitisíci dalšími vzorky nalezena pouze v DNA čtyř osob vzácné větve mongoloidní rasy (Čínani kteří mají jak známo černé vlasy).
________________________________________________
V jiném případu roku 1957 tehdy dvanáctiletý Everett Clack zhruba sto metrů od svého domu viděl zvláštní podlouhlý objekt na poli. Pomyslel si, že se mu to jen zdá a nevěnoval mu větší pozornost. Po zhruba dvaceti minutách však šel hledat svého psa, který nebyl k nalezení. Zahlédl ho s dalšími psy na cestě kus od objektu.
U objektu stála skupina dvou mužů a dvou žen, která vypadala překvapivě naprosto normálně a měla běžné neformální oblečení. Jeden z mužů se pokusil chytit Everettova psa, ten ale zavrčel a odskočil zpátky. Poté se muž pokusil chytit jiného psa, který jej chtěl chytit. Everett prohlásil, že osoby mezi sebou mluvili krátkou a napjatou řečí, která mu nejvíce připomínala německé vojáky, které viděl v jednom filmu.
Po fiasku s chytáním psů se skupina údajně vrátila do objektu a pevnou plochou objektu jednoduše prošli jakoby to bylo sklo. Objekt neměl žádné viditelné dveře. Poté objekt dle svědectví vzlétl směrem vzhůru, nevydával při tom žádný zvuk a neměl žádnou zvláštní barvu. Everett popsal, že mu jeden z mužů před odletem pokynul, aby přistoupil blíže - to však odmítl. Existuje ještě několik podobných případů ze stejného období (rok 1957).
________________________________________________
Z některých případů by se dalo usuzovat, že ačkoliv UFO stále zůstává záhadou, posádky létajících strojů nemusí pocházet z jiné planetární soustavy. V mnoha ohledech jsou dokonalejší než pozemšťané, často vypadají dokonale a mnohdy mají i telepatické schopnosti.
Lidem jsou bytosti z UFO však natolik podobní, že nějaká příbuznost s lidským druhem je vysoce pravděpodobná (ať už je vysvětlena odlišným vývojem, genetickou manipulací nebo cestováním časem).
Vždyť shoda DNA mezi člověkem a houbou je větší než shoda DNA mezi houbou a stromem. Jaké podmínky by musely na hypotetické domovské planetě mimozemšťanů vládnout, aby vznikla bytost tak neuvěřitelně 'podobná' člověku.
Wright-Patterson Air Force Base (letecká základna Wright-Patterson) je dobře známým pojmem mezi zájemci o letecké stroje stejně tak jako mezi příznivci kospiračních teorií. Symbolicky to bylo právě tady, kde bratři Wrightové prováděli pokusy se svými prvními letouny na začátku 20. století. Nedaleko odsud pak o několik let později založili i leteckou společnost a školu Wright Company School of Aviation.
Obě světové války si ruku v ruce s prudkým rozvojem letectví vymohly i rozšíření základny. Už během první světové války zde byla vojenská základna - určena převážně pro zkušební lety experimentálních letounů a pro opravy. Bylo to však až během druhé světové války, kdy se základna Wright-Patterson radikálně zvětšila. Na sklonku války tu v roce 1945 pracovalo více než 50000 dělníků, expertů na letectví, vojáků, pilotů, konstruktérů a dalšího personálu. V této době se sestávala ze zhruba 300 budov a samotná ranvej byla jako jedna z prvních v USA vybetonována.
Nejzajímavější události ale přišly s koncem druhé světové války - kolaborace s nacisty, tajné zbraně, radikální letadla a s nejvyšší pravděpodobností i létající disky.
Už roku 1944 si experti ze základny sepsali seznam pokročilých technologií a letadel, na které by si rádi sáhli. Netřeba dodávat, že všechny položky z tohoto seznamu byly německého původu. Stíhačka Messerschmitt Me-262 v té době oprávněně děsila Američany i Brity - nikoli počty ani škodami, které způsobila; spíše tím, co by mohla způsobit.
Právě Me-262 bylo jedno z letadel, které byly do Wright-Patterson AFB přivezeny spolu s několika stovkami nacistických vědců a techniků. Me-262 byl první vojenský letoun s proudovým motorem, byl schopen letět rychlostí až 870 km/h a ve srovnání s (vrtulovými) bombardéry Američanů a Britů pohybujícími se kolem 400 km/h působil zcela nadřazeně. Ačkoliv ve válečném nasazení příliš škod nezpůsobil, měli Američané o podobné vynálezy Třetí říše enornní zájem.
_____________________________________________
Kromě zkoumání válečné kořisti Wright-Patterson sehrála svou roli i při havárii UFO v Roswellu z roku 1947. Právě zde, v hangáru 18 měly být uchovány trosky havarovaného létajícího talíře z pole u Roswellu.
O pět let později, v roce 1952, byla založena skupina pro výzkum vzdušných jevů a neidentifikovaných objektů, jejím úkolem bylo shromažďovat a analyzovat pozorování - tento seznam dostal později název Project Bluebook. Většina spisů uchovávaných v archivech základny Wright-Patterson měla nakonec přirozené vysvětlení; nikdo ale nebyl schopen vysvětlit například skupinu neidentifikovaných zářících objektů, které se v červenci 1952 vznášely přímo nad Bílým domem.
V 50. letech během Korejské války sloužila základna i pro zkoumání havarovaných letadel SSSR ve službách Korejců, například do té doby nepříliš prozkoumaný Mig-15. Na začátku 60. let byla část základny zrušena a rozebrána, do dnešní doby je však aktivní. Funguje jako celosvětová logistická centrála Amerického letectva, výzkumný komplex, centrum vzdělanosti pro studenty vojenských škol letectva a v neposlední řadě zde je i Národní muzeum Amerického letectva.
Záhadné události na základně neustaly.
_____________________________________________
V knize "Preuves Scientifiques OVNI" autor zmiňuje nevšední zážitek, který popsal vědec Leon B. Visse. Visse byl odborníkem na histony a jeho hlavním úkolem bylo zkoumání buněčného genetického materiálu. Na základně byl roku 1959 pověřen úkolem, aby změřil hustotu histonů v poskytnutých buňkách. Při prvním měření zjistil neobvykle nízké hodnoty, mnohem nižší než pro běžné lidské buňky. Protože si myslel, že došlo v experimentu k chybě, provedl měření opakovaně ještě několikrát.
Vždy však dospěl ke stejnému výsledku - žádný jemu známý organismus takové buňky nemá. Proto se zeptal, zda by mohl vidět, z čeho byly buňky získány. K jeho nemalému překvapení byl Visse odveden do speciální místnosti, ve které ležela těla dvou humanoidních bytostí.
Ačkoliv bytosti vypadaly lidsky, neobvyklá na nich byla především výška - přes 2 metry. Podle zranění a poškození těl to vypadalo, že zemřely při nějaké nehodě. Měly vysoké čelo a dlouhé blond vlasy, jejich oči byly roztaženy směrem ke spánkům, což jim dávalo určitý asijský vzhled. Nos byl rovný a drobný, ústa ¨byla úzká a přesně ohraničená. Postavy si byly navzájem velmi podobné, kůži měly světlou téměř jasně bílou. Oči byly velmi světle modré, ale jinak vypadaly naprosto lidsky. Ruce byly také podobné lidským, ale štíhlejší; na nohách byl v porovnání s běžnými o něco menší palec.
_____________________________________________
Roku 1962 vojenský pilot identifikovaný jen iniciály P.J. spolu s několika dalšími piloty bezděčně na základně narazil na létající talíř. Při ranní rozcvičce vedl P.J. své mužstvo, po běhu přes hřiště zamířili do hangáru, přes který mířili směrem ke strojovně. Zde byli zastaveni mužem se samopalem. Za mužem byl vidět asi 4-5 metrový létající talíř, talíř měl kovovou barvu a byl asi 2,5 metru vysoký. Muž se na vojáky podíval a prohlásil: "Nemyslím, že tu máte, co dělat". S tím všichni souhlasili a urychleně z hangáru vyběhli. Venku z hangáru si všichni z mužstva potvrdili, co viděli. Následně byli vyšetřováni a bylo jim řečeno, že nic neviděli. Své svědectví P.J. vypověděl až v důchodu.
_____________________________________________
Americký brigádní generál Arthur Exon prohlásil, že na základně byl skutečně uchováván "materiál z roswellské havárie". Ačkoliv měl hodnost generála, do uzavřených oblastí základny mu přesto nebyl povolen přístup. O materiálu prohlásil, že:
"Věděli jsme o tom, že na základnu přijede nějaký materiál. Všechno včetně chemické analýzy, výsledků zátěžového testu, měření komprese, měření ohybu nám bylo poskytnuto. Nevím přesně, jak materiál dorazil, ale chlapi, kteří ho testovali, říkali, že byl velmi neobvyklý.
Kov a materiál nám byl zcela neznámý. Ať už nalezli cokoliv, nikdy jsem se nedozvěděl o výsledcích nic konkrétnějšího. Pár chlapů si myslelo, že by to mohlo být něco od Rusů, ale názor většiny byl, že je to něco z vesmíru... V Roswellu havarovala loď z vesmíru."
_____________________________________________
Roku 1988 přinesl The New Yorker reportáž, ve které senátor Barry Goldwater zmiňuje rozhovor se svým přítelem, generálem Curtisem LeMayem. Jakožto člověk, který se silně zajímal o UFO, se senátor v 60. letech generála zeptal, co je pravdy na zvěstech, že se na základně Wright-Patterson nachází tajná místnost s archivy prokazující existenci UFO. Také se zeptal, zda by se mohl do oné místnosti podívat. Generál LeMay prý důrazně odpověděl: "Nejenom že se tam nemůžeš podívat, ale už se mi o tom nikdy v životě nezmiňuj!"
_____________________________________________
Dá se předpokládat, že v současné době se na základně možná nic záhadného neděje. Na místech, o kterých nemáme ani tušení, se však mohou dít věci, které by nás nenapadly ani v nejdivočejších snech.
Na diskuzním foru ATS se objevilo zajímavé téma. Autor příspěvku popisuje svůj rozhovor s dlouhodobým kamarádem, leteckým generálem ve výslužbě s 33letou služební historií v americké armádě. Ten mu prozradil, s jakými tajnými projekty se za svou armádní kariéru setkal.
Hned na začátek je nutno uvědomit si, že tento příběh - podobně jako mnoho dalších - není dokonale a prokazatelně zdokumentovaný a asi ani takový být nemůže. Jedná se o vyprávění, které je možno považovat jak za čistě za poutavou ale vymyšlenou historku, tak i za příběh stojící za zamyšlení nebo klidně za šokující pravdu.
Text je překladem s redakčními úpravami (nejedná se tedy o převyprávění).
Dnes se ke mně dostaly neuvěřitelné informace od mého kamaráda, brigádního generála ve výslužbě. Nebudu uvádět konkrétní údaje a vynechám jména a lokality. Jsme přátelé už více než deset let, v našem oboru si vzájemně dohazujeme zakázky. Donedávna jsem nevěděl o jeho vojenské minulosti, ani o tom, že se zajímá o témata jako UFO a tajná spiknutí. Ani já sám s lidmi o podobných věcech nemluvím, aby si nemysleli, že jsem blázen, a taková témata zmiňuji jen výjimečně, když mám pocit, že se o ně někdo zajímá, či by mohl mít vlastní zkušenosti.
Zpět k příběhu - dneska ráno jsme pracovali v mém obchodě v centru New Yorku, probírali své plány do budoucnosti a já jsem zmínil zemětřesení z minulého týdne, které nastalo - prakticky na jedné rovnoběžce - od Colorada až po Virginii. Místo toho, aby jej okomentoval něčím ve stylu "Cítil jsi to? Bylo to děsivé!", mi řekl: "Jo, svět se mění dost rychle, spousta lidí netuší, co můžou čekat za pár let."
Hned mě napadlo, že je to zvláštní reakce na otřesy z minulého týdne. Tak jsme pokračovali v rozhovoru a poprvé za dobu, co se známe, se mi přiznal, že sloužil v armádě jako letec a do výslužby odešel jako brigádní (jednohvězdičkový) generál po 33 letech v US Air Force. Dokonce zmínil, že pracoval na základně Wright-Patterson (WP) a často navštěvoval základny Nellis a Edwards. Jako mladý začínal létat, nejčastěji na C140B přepravoval náklad - a vypracoval se žebříčkem hodností. Jeho minulost na mě skutečně zapůsobila, takže jsem se samozřejmě začal dotazovat po jeho zákulisních informacích - když člověk slouží na základně Wright-Patterson, nemůže se nedozvědět o spekulacích o tajných projektech, UFO a létajících talířích. "Nechtěl abych s tím začal," zasmál se mojí otázce. "Nemám žádné zasvěcené informace, jenom to, co jsem viděl a slyšel od ostatních."
Prozradil mi několik věcí:
- během jeho služby na základně Wright-Patterson (WP) a v oblasti 51 přiznal, že měl TOP SECRET oprávnění pro práci s utajovanými skutečnostmi a zároveň měl přístup do určitých oblastí na bázi need-to-know, jak to nazval (přístup je udělen jen pokud je nezbytně potřebný pro výkon služby). Popsal, že z jeho okolí prakticky všichni měli TOP SECRET oprávnění a fungovalo to tak, že pokud se měl člověk někam dostat, dostal od nadřízeného oprávnění vstupu - a to vždy pouze do části základny, kam člověk nezbytně musel.
Řekl mi, že nikdy neviděl nic tak říkajíc mimozemského, ale prohlásil, že viděl neuvěřitelné, nadživotně velké hangáry, které byly přísně střeženy, a dokonce i jako generál se k nim nemohl ani přiblížit. Po celých 33 let jeho služby mu spousta jeho přátel z řad důstojníků vyprávěla o oblasti 51 a základně Wright-Patterson (WP), o nepředstavitelně velkých hangárech a o podzemních zařízeních, která jsou tak velká, že to ani člověk nemůže pochopit. Řekl, že některé z těchto podzemních základen jsou tak velké, že by snad mohly ukrýt celá města nebo národy na stovky let do podzemí. Ale opět - o těchto zařízeních pouze slyšel a nikdy v nich nebyl.
Také se zmínil, že v tajných hangárech, které byly vždy velmi přísně střeženy, bylo podle něj a jeho kolegů něco velmi speciálního, nějaká pokročilá technologie, možná nepocházející ze Země. Personál amerického letectva se ale k hangárům nemohl vůbec přiblížit.
Dále také připustil, že viděl něco, co by se dalo připsat zkušebnímu letu hypersonického nadzvukového letadla Aurora a že na západním pobřeží USA se několikrát kvůli chybám podařilo pořídit záznam zkušebních letů radarům běžných komerčních letišť. Nešel příliš do detailů, neřekl mi ani název onoho letounu (i když jeho zkouškám sám několikrát přihlížel), řekl však, že armáda má letadlo - splňující parametry spekulativní Aurory - s kterým můžete letět do vesmíru, obletět Zemi a přistát tak snadno a rychle, jako může komerční 747 letět z Tokia do Los Angeles.
Je nutno zmínit, že toto byla jediná pokročilá technologie, o které přímo věděl a kterou mu bylo povoleno vidět. Pro další a pokročilejší technologie jeho oprávnění zřejmě nepostačovalo. Řekl mi, že prakticky všichni jeho kolegové z řad generálů a většina z řad plukovníků o této hypersonické technologii a letech do vesmíru věděla - a většina z nich nic neřekne ze strachu z odvety ze strany vlády.
To hlavní, co mi však řekl, je, že tato technologie, před veřejností utajovaná, není o nic mimozemského. A také mi řekl, že v armádních kruzích není tato technologie považována za nic extra zajímavého. Skutečným středem pozornosti byly během celé jeho kariéry velké hangáry na základně WP a v oblasti 51.
Tohle jsou ty nejzajímavější informace, které jsem z něj dostal. Tvrdil mi, že kdybych si promluvil s prezidentem a s nejvyššími leteckými generály, a zeptal bych se je na UFO, řekli by mi to samé, co mi řekl on. Přiznal se mi, že to, co měl možnost vidět, ho skutečně děsí. Tyto hangáry nejsou ovládány americkou vládou, moc jsem nerozuměl tomu, co tím myslel. Řekl mi, že ačkoliv jsou hangáry ve vlastnictví Spojených států a na jejich území, nikdo z letectva do nich nemá právo přístupu, protože jsou spravovány externě bez jakékoliv vazby na americkou armádu.
Dokonce řekl, že tyto hangáry jsou hlídány maskovanými muži bez jakýchkoliv uniforem, insignií nebo hodností - což mu ze začátku přišlo na vojenské základně neuvěřitelné. Jednalo se o téma, které vždy v rozhovorech s jeho kolegy vyvolávalo otázky, na které neznali odpověď. Řekl mi, co se může jenom domnívat - že tito lidé, které celou svou vojenskou kariéru pozoroval, to, co dělají, obří hangáry, podzemní základny a tajné projekty, jsou nějací muži v černém, program s dokonale utajenou organizací a rozpočtem.
Program, který byl nějak americkou vládou pověřen a financován, ale zároveň na vládě jako subjekt úplně nezávislý. Což prakticky znamená, že vláda není zodpovědná za to, co se projektu stane či naopak co projekt udělá. Trochu to mému příteli připomnělo ultratajné ilegální operace prováděné CIA na území cizích států - operace, které vláda schvaluje, ale nebere na sebe žádnou zodpovědnost. Ale šel ještě více do detailu a popsal, že v případě tohoto programu jde o něco mnohem většího a tajnějšího. Lidé zapojeni do tohoto projektu neměli vůbec žádná jména a fakticky ani neexistovali. Řekl, že by byl překvapen, kdyby při jednání nějaká jména vůbec používali - a to i při jednání s ním jako generálem.
Moje poslední otázka cílila na Měsíc, Mars a tajný vesmírný program. Přiznal mi, že bylo více než Apollo 18, 19, 20, ale i Rusové vyslali muže na Měsíc. A Spojené státy letěly na Měsíc tam a zpátky vícekrát, než si člověk dokáže představit. Také prohlásil, že máme na Měsíci se 100% jistotou základny. Toto prohlásil skutečně velmi rozhodně a nepamatuji si, že by ke mě kdy takto jistě a upřímně mluvil.
Další věcí, kterou jsem si dokonale zapamatoval, byla jeho předpověď budoucnosti. Můj přítel je podnikatel, svému podnikání věnuje spoustu úsilí a nikdy předtím jsme spolu podobný rozhovor nevedli, právě proto mě to tolik šokovalo. Řekl, že mi prozradí něco, co už možná vím. Řekl mi: "Dost brzy budeme schopni posílat komerční lety na Měsíc a na Mars, můžeme to dělat a už jsme to zvládli. A když někdo bude detailněji studovat Phobos (měsíc Marsu), čeká ho velké překvapení. Na povrchu je člověkem vytvořená stavba, na které společně pracovalo Rusko, Čína a USA. Je to něco, co jsem nikdy žádnému civilistovi kromě mé rodiny neřekl."
Dále pokračoval: "Abych odpověděl tvoji otázku, ano, v zákulisí děláme spoustu věcí týkajících se vesmírného programu. Neposlouchej zprávy a Obamu, jak oznamuje ukončení provozu naší jediné vesmírné stanice. Co je důležité, vesmírný program je členěn a slyšel jsem od jiných důstojníků o věcech, které jsou skutečně tajné, já jsem měl možnost vidět jen jejich zlomek. Ultrasonická a antigravitační letadla, obří hangáry, ještě větší podzemní základny; projekty, které jsou hlídány lidmi bez identity a které vypadají, že mají k dispozici neomezený rozpočet a neomezené pravomoci. Viděl jsem spoustu projektů, organizovaných ve spolupráci NASA a USAF, týkajících se Měsíce, Marsu a cestování do vesmíru. Tyto dokumenty jsem sám viděl a četl z mé pozice (jednohvězdičkového) generála." Dále pokračoval, že mi ale nemůže potvrdit, že by kdy viděl nějakého mimozemšťana. Nicméně mi může na 120 % potvrdit, že viděl letadla trojúhelníkového i talířovitého tvaru, startující vertikálně za pomoci gravitace. A také viděl letadla, která dosahují rychlosti Mach 14 a i za těchto rychlostí dokáží dělat neuvěřitelné manévry. "To ti můžu odpřísahat, nemůžu ti ale říct, že bych viděl malé zelené mužíčky," řekl. "Je velké množství věcí, o kterých vláda nechce, aby lidstvo vědělo, já sám jsem byl a stále jsem součástí tohoto spiknutí. Vím, že asi po tomto rozhovoru o tom řekneš všech svým přátelům a známým, ale pokud nezmíníš moje jméno, nebudu zodpovědný a většina lidí ti stejně neuvěří," zasmál se.
Přísahám na svůj život, že všechno, co jsem popsal o mém setkání, je pravda a nic jsem si nevymyslel. Mnoho z těchto prohlášení se stejně dá najít na Wikipedii nebo na Googlu. Ale je to pro mě důležité, protože mám konečně můj osobní a skutečný důkaz, že taková technologie někde skrytě existuje. Můžete si vybrat, jestli mi budete věřit, nebo ne. Jen bych si přál, aby existoval nějaký způsob, kterým bych mohl dokázat, že můj zážitek je pravdivý.
Roku 1992, jedné letní noci, zažili dva muži nedaleko Edinburgu neuvěřitelnou situaci, která se stala jedním z nejznámějších blízkých setkání s UFO na území Velké Británie.
Onoho osudného večera, kolem desáté hodiny večer 27. srpna, byli Garry Wood a Colin Wright na cestě směrem do vesnice Tarbrax na jihovýchodě Skotska, nečekali během jízdy nic neobvyklého, mělo se jednat o krátkou, asi 25 km dlouhou, poklidnou cestu.
Garryho auto jelo po liduprázdné silnici rychlostí asi 60 km/h, muži se spolu bavili, když ale auto vyjelo z ostré zatáčky, Colin se náhle naklonil dopředu a zeptal se: "Co to sakra je?" Asi 7 metrů nad silnicí se před nimi vznášel ve vzduchu černý diskovitý objekt. Muži si zapamatovali, že měl asi 10 metrů v průměru, byl tedy širší než silnice, neměl žádná okna ani osvětlení a byl dokonale hladký.
Tento pohled oba muže značně vyděsil a Garry se chtěl z místa dostat co nejrychleji pryč. Proto šlápl na plyn a zrychlil téměř na 120 km/h. Když ale muži projížděli pod zvláštním levitujícím objektem, dostal se do jejich auta stříbřitý závoj světla, který Garry přirovnal k statickému rušení na analogové televizi.
Oba muži se náhle ocitli v naprosté tmě. Pod hypnózou si Garry vybavil, že stál vedle auta ve tmě, takové, že neviděl ani auto vedle sebe. Na chvilku si pomyslel, že havarovali a on umřel.
Po době, která se zdála jako několik sekund, už Garry opět seděl za volantem a s autem málem mířil ze silnice. Naštěstí se mu podařilo bez nehody zastavit. Oba muži se na sebe podívali a nechápali, co se stalo.
Nakonec se rozhodli pokračovat v cestě do jejich destinace. Když dojeli do Tabraxu, Garry intuitivně sáhl na pás, aby jej odepnul. S překvapením zjistil, že už odepnutý je, ačkoliv si byl stoprocentně jistý, že se před jízdou připoutal. Nevěnoval tomu ale příliš velkou pozornost, muži vyložili z kufru několik tašek a zamířili ke dveřím svých známých.
Odhadovali, že může být zhruba 22:40, delší dobu jejich cesta nemohla trvat. Několik minut ale na zvonek nikdo neodpovídal, když konečně se nahoře v domě rozsvítilo světlo a dolů sešel jejich známý, který jim nepříliš slušně oznámil, že je čtvrt na jednu v noci. Muži ztratili dvě hodiny času.
Colin i Garry dobře tušili, že cesta běžně trvala kolem půl hodiny, proto se známému pokoušeli vysvětlit, co právě viděli. Ten pro jejich příběh neměl příliš pochopení a oba muži se k ránu raději odjeli opět směrem do Edinburgu. Asi není překvapivé, že tentokrát se rozhodli jet jinou cestou.
Druhý den se Garry cítil naprosto vyčerpaný, což podle něj nebyl jen důsledek téměř probdělé noci. Cítil se doslova, jakoby z něj někdo vysál energii. Několik dalších nocí měl neklidný spánek, velmi živé sny a začal mít nepravidelný spánkový režim. Dostal také úporné bolesti hlavy, jeho lékař mu však nebyl schopen jakkoliv pomoci.
Protože se muži báli zesměšnění, své setkání nenahlásili policii ani médiím. Ozvali se britské asociaci pro výzkum UFO (BUFORA). V důsledku svého setkání se Garry začal podrobněji zajímat o ufologii. Později se dozvěděl o sdružení SPI (Strange Phenomena Investigations) a s jejich asistencí se rozhodl podstoupit regresní hypnózu, aby zjistil, co se během "ztraceného času" dělo.
První sezení Garry nesl velmi těžce, rozplakal se, nevybavil si ale nic konkrétního. Další sezení už však byly přínosnější, oba muži si vybavili, jak sedí v autě stojícím uprostřed silnice, když k nim z každé strany přistoupili tři malí humaniodní tvorové.
Colin si pamatuje, že Garry byl položen na jakási nosítka, která neměla žádné nohy ani podpěry a vznášela se ve vzduchu. Ačkoliv toto si Garry nepamatuje, vzpomíná si na pálivou bolest ve břiše, kterou přirovnal k zásahu elektrickým proudem.
Dále si Colin vybavil, že s jednou bytostí kráčel po rampě vzhůru do objektu a poté procházel jakousi chodbou až dorazil do kruhové místnosti. V místnosti nebylo vůbec nic až na jednu podivně tvarovanou židli. Na židli byl nahý posazen a bezbolestně vyšetřen. Při tom měl příležitost prozkoumal strop místnosti. Skrze zeď prosvítalo velmi zvláštní rozptýlené světlo. Další věcí, kterou si Colin pamatuje, je že sedí nahý v jakési průhledné kapsli a má přivázané nohy. Ke kapsli bylo připevněno černé rameno, které se pohybovalo nahoru a dolů. Dle názoru Colina jej (bezbolestně) skenovalo.
Venku viděl další muže a ženy, také nahé a také umístěné do mnoha zvláštních do řad postavených kapslí. Venku se vznášela svítící mlha, kterou přirovnal k suchému ledu používanému ve filmech. Viděl i další humanoidní bytosti, tentokrát ale vysoké, které se k němu přibližovaly.
Jak si setkání vybavuje Garry?
Podobně jako Colin si pamatuje, jak leží v naprosto prázdné místnosti na plochém stole. Není schopen se pohnout, ačkoliv není připoután. Se zaujetím pozoroval zvláštní zařízení nad ním, když si všiml, jak se přes hruď natahuje k jeho hlavě tenká průsvitná ruka. Stáli nad ním dva humanoidi. Tento zážitek Garryho v hypnóze značně vyděsil.
Při dalším sezení si vybavil, jak se v podlaze rozevřel kulatý otvor, z něhož začal vystupovat malý sloupec, který vydával zvuk jako elektrický motor. V díře, z které se sloupec vynořil byl gel nebo nějaký druh viskózní kapaliny. Z této kapaliny se vynořil vysoký neuvěřitelně hubený a křehce vypadající humanoid. Vypadal doslova jako "kost a kůže" - kostlivec obalený šedou nezdravě pohmožděnou kůží. Později zjistil, že tyto bytosti mají nejspíše problémy s gravitačními podmínkami v lodi a gel může sloužit pro regeneraci.
Garry odhaduje, že na lodi mohlo být 20 až 30 humanoidů, většina z nich byla vysoká, šedá a křehce vypadající. Garry podle vlastních slov s humanoidy dokázal telepaticky v několika větách komunikovat. Jedna bytost údajně řekla: "V mnoha oblastech jste vyspělejší než my, ale váš rozvoj byl přerušen. Naše existence je podobná té vaší, také máme naše zájmy a potřeby."
Garry si je dále jistý, že byl z lodi vzat do podzemí, kde pozoroval tunely vedoucí z obří centrální místnosti. V této hlavní komoře "parkoval" další obrovský stroj.
Psychologové, kteří s hypnózou pomáhali, prohlásili, že dlouho nezažili tak upřímný a uvěřitelný strach ze zážitku, který Colin a Garry prožili. Pokud to tak je, o jaký podivný experiment se mohlo jednat?
Jak jste si možná všimli, stránky doznaly určitých změn. Už nějakou dobu se web nachází na nové doméně - haunebu.cz.
Staří Egypťané nazývali Ha(u)nebu přímořskou civilizaci ze severu (nejspíše se jednalo o Řeky), Haunebu je ale taktéž označení pro spekulativní létající talíře z doby druhé světové války. Myslím, že tato doména poslouží svému účelu více než dobře.
Dále bylo trochu změněno rozvržení prvků v menu a byly umožněny komentáře i neregistrovaným uživatelům. Velmi mě mrzelo, že kvůli ohromnému množství spamu jsem byl donucen umožnit komentáře jen registrovaným uživatelům. I pak se spam objevoval a vždy když jsem po nějaké době na stránky přišel, musel jsem mazat až desítky komentářů.
Nyní systém využívá doplněk, který by se měl o všechny nevhodné komentáře sám postarat. Uvidí se tedy, jak bude fungovat.
Ze statistik návštěvnosti stránek je jasné, že téma UFO a záhad zajímá skutečně velké množství lidí, komentářů ale bylo pomálu - věřím, že se to nyní změní k lepšímu.
Aktualizace 26.3.: Tak nový doplněk příliš nezafungoval, stránka teď proto blokuje přístup z veškerých čínských adres.
